(→Jak získat německé občanství) |
|||
Řádka 39: | Řádka 39: | ||
* Einbürgerungstest: 100 Fragen, 100 Antworten - [http://www.welt.de/vermischtes/article204450/Einbuergerungstest_100_Fragen_100_Antworten.html Welt.de] - Test pro získání německého občanství. V testu se vyskytuje řada témat jako Evropská unie, vojenská služba, studium, významná výročí, zeměpis, politika, zákony a řada dalších. | * Einbürgerungstest: 100 Fragen, 100 Antworten - [http://www.welt.de/vermischtes/article204450/Einbuergerungstest_100_Fragen_100_Antworten.html Welt.de] - Test pro získání německého občanství. V testu se vyskytuje řada témat jako Evropská unie, vojenská služba, studium, významná výročí, zeměpis, politika, zákony a řada dalších. | ||
+ | == Dítě narozené v Německu == | ||
+ | |||
+ | * nezískává automaticky německé občanství, získá občanství po svých rodičích. | ||
+ | * Pokud později jeden rodič získá německé občanství, získá jej po něm taky jeho/její dítě. | ||
== Odkazy == | == Odkazy == |
Obsah |
Sudety nebyly přímou součást í říše. Jižní území bylo připojeno k Ostmarce, zbytek tvořil Sudetskou župu (hl. město Reichenberg, čili Liberec), obě v rámci Velkoněmecké říše. Z předválečné ČSR bylo přímo k Německé říši připojeno jen Hlučínsko, které bylo součástí pruského Slezska již v l. 1742-1918 - nebylo tedy součástí Rakouska-Uherska, proto bylo připojeno zpět a tamní obyvatelé získali přímo říšské občanství včetně povinnosti rukovat do Wehrmachtu, kterou třeba sudetští Němci neměli. Na Hlučínsku žili etničtí Češi, proto bylo po r. 1918 přiznáno ČSR a po r. 1945 tam neproběhl odsun. Díky německému zákonu o občanství - tzv. zákon krve a půdy - mají dnes nárok na občanství Spolkové republiky, které si často vymínili.) Česká část Těšínska byla přičleněna ke Generálnímu gouvernemantu.
Historie:
Hlučínsko a Těšínsko tvoří jen nepatrnou část Ostravského kraje. Do první světové války bylo Těšínsko samostatným knížectvím v rámci rakouské monarchie, které se táhlo až k dnešnímu Bialsku v Polsku. Po válce o Těšínsko v letech 1918-1920 byla země rozdělena mezi Polsko a Československo. Po mnichovské dohodě v roce 1938 okupovalo Těšínsko Polsko a v roce 1939 nacisté. Ze západu je Těšínsko ohraničeno řekami Odrou a Ostravicí, ze severu Olší a ze severovýchodu pásmem těšínských Beskyd při polské hranici, z východu slovenskou hranicí a z jihu jde hranice hřebeny Moravskoslezských Beskyd k řece Ostravici. Hlučínsko leží v okrese Opava a zčásti dokonce v okrajových částech dnešní Ostravy. Z jihu je ohraničuje řeka Opava, na západš končí těsně před městem Opava, ze severu je uzavírá polské hranice a z východu řeka Odra.
Jen tyto enklávy v zemi jsou osídleny původním obyvatelstvem, které nyní mohou žádat německý pas (kromě po republice roztroušených Sudetských i Protektorátních Němců). Hlučínsko na Opavsku a nedaleké Těšínsko. Obě oblasti náležely za války jako jediné přímo k říši (nikoliv k Sudetům). Obě oblasti jsou však osídleny původním slovanským obyvatelstvem, které se v jisté době vnitřně přiklonilo k němectví (Hlučínsko pod pruským záborem v letech 1742-1920 a znovu pod německou říší v letech 1938-1945, větší část Těšínska přičleněna k Německu v letech 1939-1945). V obou oblastech si nyní puvodní obyvatelstvo masově žádá o německé občanství. (Mají nárok na dvojí občanství, tedy české i německé). Lidé na Těšínsku mají nárok na německý pas jen díky válečnému se přihlášení ke slezské národnosti, takzvané "volkslistě". Když Němci v září roku 1939 okupovali Polsko, dostalo se do říše i Těšínsko. To už od října předchozího roku náleželo Polsku na základě mnichovské dohody. V čase polské okupace Těšínska byl vládnoucími Poláky diskriminován český i německý živel, po příchodu Němců však dostala většina starousedlíků šanci perzekucím se vyhnout. "Vytvořením kategorií slezské národnosti a jazyka dali Němci národnostně nevyhraněnému obyvatelstvu Těšínska šanci zvolit si příslušnost. Nejprve na podzim roku 1939 každý občan Těšínska otiskl svůj palec na přidělenou úřední listinu a zvolil si národnost. "Palčowka", jak se německé policejní registraci lidově říkalo, byla základem pro pozdější zápis na seznam "volkslistářů". Přihlášením se ke slezské národnosti si v prvé řadě ochránili vlastní majetek a odvrátili hrozbu perzekucí ze strany německých orgánů. Více než sedmdesát procent tehdejších obyvatel Těšínska proto nakonec "volkslistu" přijalo. Teprve s listopadovou revolucí ožívá na Těšínsku i zájem o "volkslistu", a hlavně o výhody s ní dnes spojené. Kolik obyvatel Těšínska má dnes na německé občanství nárok, se dá jen odhadovat. Například i podle počtu těch, kteří se k "volkslistě" přihlásili za války, což představovalo 180 tisíc obyvatel Těšínska. Petileté anabáze obyvatel Těšínska v německé říši je dostatečným důvodem pro dnešní Německo, aby zdejším občanům přiznalo německé pasy.
Jak již bylo řečeno, na obsazených území Polska (včetne Hlučínska a Těšínska) a Svobodného města Danzig (Gdansko) byl zřízen registr pro Volksdeutsche - Deutsche Volksliste. Ta měla 4 oddělení: Osoby začleněné do 1. nebo 2. oddělení získali s účiností k 26.10.1939 německou státní příslušnost. Dostali modrý Volkslisten-průkaz. Osoby začleněné do 3. oddělení získali německou státní příslušnost auf Widerruf. Automaticky získali německé občanství pokud se přihlásili k německé národnosti. Dostali zelený Volkslisten-průkaz. Par. 5 odst. 2 Verordnung über die Deutsche Volksliste říká: Zisk německé státní příslušnosti lze odvolat jen do 10ti let. (...) V případě odvolání (Widerruf) se ztrácí německá státní příslušnost. (...) Při zřeknutí se 10ti leté lhůty na odvolání dochází ke konečnému získání (tritt der entgültige Erwerb..) německé státní příslušnosti. Do 4. oddělení byli začleněni všichni sympatizanti s němectvím jiné národnosti. Ti mohli na žádost získat německé státní občanství. Měli červený Volkslisten-průkaz. Ti, co byli zahrnuti do 1. a 2. oddělení mají dnes bezproblémově nárok na německý pas. Oddělení 3. je nutné podrobit zkoumaní a nechat rozhodnout německé úředníky podle jejich záznamu k dané rodině.